.....psychické nemoci a já.....

...Věřit lidem je ta největší chyba...

Prosinec 2017

a tu můj život postrádá

31. prosince 2017 v 23:28 | Mrtvá Duše |  quotes

moje řeč

31. prosince 2017 v 23:26 | Mrtvá Duše |  quotes

kusovka 0.4

31. prosince 2017 v 22:25 | Mrtvá Duše |  piece images

The darkness in me, the darkness around me, the darkness everywhere I look

31. prosince 2017 v 21:24 | Mrtvá Duše |  dark mind
Temnota ve mne, temnota kolem mne, temnota všude kam se podívám. Zničená duše, srdce na kusy a jizvy a rány na těle. Nenávidím sebe, tebe a miluji temný nebe. Jo všude je temnota a ten kdo nevidí krutou realitu jak tento svět funguje tak je asi bohužel slepý. Ano trápí mne mnoho věcí. Jak osobní věci tak i ze světa kolem mne je mi do breku a zle. Když vidím jak to zde chodí. Jsi jiný? Jsi hned špatný! Trpíš psychickou nemocí? Jsi hned blázen a špatný! Jsi smutný? Je to špatný! Jsi šťastný? Je to taky špatný! Jsi sám sebou? Je to špatný! Máš vlastní názory? Je to taky špatný! Máš rád hudbu co máš rád? Jsi špatný! Máš svůj životní styl? Jsi taky špatný! Žiješ? Je to špatný! Jsi mrtvý? Je to taky špatný! Nosíš černý hadry a steelky? Je to obzvlášť špatný! Wtf kde to jako žijeme? Je to jako žít ve velkęm vězení kde se nic nesmí a nemůže jinak si tě ostatní pěkně sjedou. Nenávist mezi lidmi se nedá ani popsat slovy. To jak lidé dokážou být zlý, sobecký, chamtivý a pro peníze by i zabili. Jo je mi zle z toho v čem žiju. Samé války...jako podle mne dát 12letetému děcku do ruky zbraň a poslat ho do války není dobře i přes to, že nesnášim malé haranty, ale poslat je do války je i na mne moc jako..či když kněží znásilňujou malè chlapečky a chodí do bordelu toto je ta vaše víra...Seru na to jdu do Narnie...


Jak to začalo?

31. prosince 2017 v 21:07 | Mrtvá Duše |  my fucking life
Nu už ani přesně nevím. Bylo mi tehdy čtrnáct a já přišla do tak těžkých depresí, že jsem neměla vůbec chuť k jídlu a přestala jsem úplně jíst. V té době nu celý život jsem od lidí zažívala šikanu a pak jsem si začala připadat tlustá. Našla jsem obrázky krásně hubených holek a začala jsem si připadat tlustá. Když jsem se podívala na jak kynu a ty holky na těch obrázcích jsou krásné, hubené, sexy. Tak mi v hlavě začali běhat myšlenky, že když získám takovou postavu možná mne přestanou šikanovat. V té době jsem vůbec neznala slovo anorexie a nic jsem o tom nevěděla! Byli to čistě mé zvrácené myšlenky! No a tak jsem přestala jíst záměrně. Začala jsem hubnout, cvičitt s čínkami a hodně cvičit abych schodila ten tuk a měla vypracované krásné tělo. Navíc jsem chtěla zemřít. Takže to bylo tak, že jsem se v té době tím hubnutím chtěla nenápadně zabít. A kila šly krásně dolu. Nakonec si máma všimla mého prudkého hubnutí a bála se, že jsem spadla do slušné anorexie. Až v tu dobu jsem to slovo slyšela poprvé. Až tehdy jsem se dozvěděla co je to anorexie. Já jsem zapírala, že hubnu schválně a, že to sedí do anorexie. Nechtěla jsem si to sama v sobě přiznat, že jsem hodně už v té době spadla do těžké anorexie. Začala jsem mé hubnutí svádět na depresi, ale ty v tom hráli též slušnou roli takže ne tak úplně. Teď už jsem si přiznala, že jsem v životě ne jednou měla problémy s anorexii. Od toho počátku uběhlo mnoho let teď je mi dvacet jedna a už opět v tom začínám být znovu. Vždy když mám zrovna období těžkých depresí tak do toho opět spadnu. Navíc po posledním pobytu v psychiatrické léčebně jsem hodně vykynula a sere mne můj nechutný pupek! Musím zase získat svou postavu zpět!


Psychopatie

31. prosince 2017 v 21:00 | Mrtvá Duše |  other mental illnesses
Porucha osobnosti je zjednodušeně řečeno odchylka od toho, co lze očekávat, co je tzv. normální. Tj. odpovídající plus mínus průměru. Rozumí se jak ve způsobu vnímání i v přístupu k životním událostem, k druhým lidem i v reakcích na sociální situace.
"Začni u sebe…" je rada nejednoho starověkého filosofa zamýšlejícího se nad příčinami nepochopení a špatných vztahů mezi lidmi. U těch, o nichž píši, je právě zde problém. Postižený se totiž považuje za zcela normálního, své reakce vnímá jako přiměřené. Pokud snad přece jen připustí, že mohl jednat jinak, vidí příčinu ve vyprovokování někým z okolí. Bonmot "to, co je pro někoho perfektní, může být pro druhého perverzní" je jen lehce nadsazený. Konkrétně to, co je pro dotyčného perfektní nebo alespoň opodstatněné, je pro většinu lidí v jeho okolí nepřijatelné.
Jak poruchy vznikají a které jsou ty hlavní?

Pes je zakopán v raném dětství

Osobnostní svéráz i zvláštnosti vnímání a reagování jsou zde trvalé. Zásadně se nezmění s novým zaměstnáním, s manželstvím, narozením dítěte, politickými turbulencemi ani s výhrou v loterii. To, co psychiatr nazve "abnormní vzorec chování", se může projevovat s rozličnou intenzitou a tudíž i mírou nápadnosti. Nejde o náhodnou epizodu. Nečekejte klasický, optimistický průběh typu: "onemocnění - léčba - uzdravení se". Nejde ani o důsledek tělesné nebo duševní krize. Odchylka nenastala po prožitém traumatu, tragedii, ztrátě, onemocnění. Zakopaný pes je z psychoanalytického pohledu vesměs v raném dětství. Nepřiměřené reakce matky, její strach, nedostatečná podpora potomka, neúměrný tlak na socializaci včetně tvrdého toaletního tréninku, malá schopnost vcítění.
Lidé nejsou v rámci osobnostních rysů "černí ani bílí". Popsaní mají samozřejmě i své kladné stránky. Toto jsou nejčastější

jak to vidím já

31. prosince 2017 v 20:58 | Mrtvá Duše |  dark mind
Tentokrát vám budu říkat o dnešní době. Sice nevím přesně jaké to bylo dříve, ale teď žijeme v této době. Chci vám ukázat proč tento svět nenávidím. Ano stále nadávám na tento zkurvený scět tak mne napadlo to rozebrat podrobněji. Aneb proč tento svět nenávidím? No spíše za vše mohou lidé. Celkově společnost . Ano to je přesnější. Budu psát o tom co mne sere na dnešní společnosti. Ano je to přesnější. Budu to psát v bodech. Vše na co si vzpomenu. Hlavní body co mne zu sere.
1. Lidé jsou kurvy
2. Lidé ničí tuto planetu
3. Lidé zabíjejí zvířata
4. Lidé jsou nechápavý
5. Lidé šikanují vše co je jiné
6. Lidé zneužívají nemocných lidí ať psychicky či fyzicky
7. Když někomu pomůžeš tak ti ještě vrazí kudlu do zad
8. Když se zamiluješ tak si s tebe udělají hračku
9. Kradou, lžou, zabíjejí, ubližují druhým
10. Pomlouvají a poštvávají druhý proti tobě
11. Svěříš se a využijí to jak tě srazit ještě níže
12. Hrají si na kamarády a přitom jsou to nepřátelé v zádech
13. Jsi upřimný jd to špatně lžeš je to špatně, tak co máme tedy dělat, když je vše špatně?
14. Rasismus my na třeba cigány nemůžeme říct jediné slovo jinak jsme hned rasisti a oni nám nadávat mohou? Co je to za spravedlnost?
15. Rozvrácené rodiny kurva tak když už si uděláte dítě tak se k tomu postavte a starejte se p něj! Je to přeci váš plod! Vy jste ten život splodili tak se k němu chovejte s 7ctou! Je to přeci vaše součást!
16. Šikana ve škole, kterou nikdo neřeší
17. Sebevraždy, sebepožkozování většinou kvůli lidem!!!
18. Křesťanství a víra, co to je když kněz chodí do bordelu za šlapkama a znásilňuje malé děti? Co je to tedy za žvásty o dobrosrdečnosti atd? Když hlásači víry dělají tak hnusne věci?
19. Prostituce malých holek, ve dvanácti to je jako normální? Kolik rodičů ani neví že jejich děti šukají už ve dvanácti...a dost...šlapou atd...alkojol, tráva, drogy...
20. Bezdomovci nejsou špatní lidé! Jediný kdo mi vždy pomáhal byli punkáči z ulice! Takže ne vše je na první pohled jak se zdá...
A takto mohu pokračovat do nekonečna....

kusovka 0.3

31. prosince 2017 v 20:55 | Mrtvá Duše |  piece images


Sociální fobie aneb jaké je to bát se lidí

31. prosince 2017 v 20:41 | Mrtvá Duše |  other mental illnesses
Stažené hrdlo, bušení srdce, zpocené ruce, třes, přeskakující hlas... Sociální fobie dokáže člověka paralyzovat, znemožňuje mu seznamovat se s ostatními a narušuje jeho společenský život.
Fobie je iracionální úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu nebo určitých situací. Strach může být natolik silný, že zasahuje do každodenního života jedince a ten ho není schopen vůlí potlačit, i když si uvědomuje, že je bezdůvodný. Sociální fobie je pak trvalý neopodstatněný strach v kontaktu s jinými lidmi. Patří mezi fobické úzkostné poruchy, při nichž je úzkost vyvolávána určitými dobře definovanými situacemi, které v daném okamžiku nejsou nebezpečné. Porucha může být generalizovaná, kdy se obavy týkají téměř všech sociálních kontaktů, nebo izolovaná, kdy je sociální úzkost vázaná pouze na některé situace. U sociální fobie se postižený vyhýbá spíše specifickým sociálním situacím než mezilidským vztahům.

Příznaky

Dva základní příznaky, které u sociální fobie musí být přítomny, jsou:
  1. výrazný strach být středem pozornosti nebo strach ze způsobu vlastního chování, který bude trapný nebo ponižující,
  2. nápadné vyhýbání se situacím, kdy by osoba byla středem pozornosti nebo kdy by se mohla chovat způsobem, který by vedl k rozpakům nebo ponížení.
Při sociální fobii jedinec zažívá výrazné a trvalé obavy z jedné nebo více společenských nebo náročných situací, při nichž je vystaven kontaktu s neznámými lidmi nebo zvědavosti ze strany jiných osob. Je to strach ze zkoumavých pohledů, který vede ke strachu ze styku s jinými lidmi. Člověk má obavy z toho, že na něm bude jeho úzkost viditelná, a tím bude ponížen nebo ztrapněn.

Hra na schovávanou

Nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi vedou ke snaze se těmto obávaným situacím vyhnout. Typické je vyhýbání se situacím, při kterých může být jedinec pozorován. Jde o strach ze zkoumavých pohledů jiných osob v různých sociálních situacích, případně obavy ze situací, v nichž je třeba podat výkon, a výrazný a přetrvávající strach z pobývání v situacích, ve kterých se mohou objevit rozpaky nebo ponížení. Vyhýbání se sociálním situacím může vest v extrémních případech k téměř úplné sociální izolaci. Strach je ochromující a způsobuje výraznou emoční nepohodu a jedinec si je vědom toho, že obavy jsou neúměrné nebo nesmyslné.

Někdy bývá strach z odmítnutí soustředěn na specifické tělesné příznaky a od počátku poruchy se v obávané situaci projevuje nejméně jeden z následujících příznaků: zrudnutí nebo třesy, strach ze zvracení, nucení k pomočení nebo pokálení. Řada lidí se sociální fobií si může stěžovat na červenání, na třes rukou, na potíže při pohledu z očí do očí, na pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit, přičemž jsou někdy přesvědčeni o tom, že primárním problémem je některý z těchto sekundárních projevů úzkosti. Příznaky jsou omezeny na situace, ze kterých mají strach, nebo se převážně vyskytují při nich nebo při jejich očekávání. Příznaky se mohou stupňovat až k panické atace (panickému záchvatu).

Za chvíli to příjde...

Očekávání fobické situace vede obvykle ke vzniku anticipační úzkosti. To znamená, že se dotyčný již předem velmi této situace obává a očekává, že ji nezvládne. Vyhýbání se, úzkostná anticipace nebo rozrušení při obávané sociální situaci významně narušuje normální výkon běžných, pracovních nebo sociálních aktivit nebo vztahu a postiženého jedince značně obtěžuje. Závažnější sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebevědomím a strachem z kritiky. Může se jednat o jakoukoli činnost, při které se pacient cítí sledován a kriticky hodnocen a kdy může dojít k jeho selhání a nezvládnutí situace. Například může jít o běžný rozhovor, představování se, rozhovor s cizími lidmi, veřejné vystoupení, telefonování, podepisování nebo konzumace jídla a pití ve společnosti.

Lidé trpící sociální fobií cítí ve společnosti jiných lidí nervozitu a napětí. Nejčastěji jde o strach z odmítnutí, kritiky nebo hodnocení. Takový člověk se obává hodnocení, které by se týkalo jeho vzhledu, chování nebo charakteru. Lidé se sociální fobií mají obavy z toho, co si o nich mohou druzí myslet. Vesměs touží udělat dobrý dojem, jsou však přesvědčeni o tom, že udělají nejhorší možný dojem. Proto se raději vyhýbají situacím, ve kterých se obávají hodnocení nebo odmítnutí od druhých. Nemocný v celém svém chování zažehnává úzkost tím, že se vyhýbá fobickému předmětu, nebo se obrací k uklidňujícímu objektu. Projevovat se začíná nejčastěji v průběhu puberty. Sociální fobie se objevuje stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí či zaměstnání. Fobiemi trpí mnoho lidí. V určité omezené míře se dá najít u každého, ale rozhodující roli hraje její druh a intenzita.

Fobie jsou jednou z nejčastějších duševních poruch a sociální fobie je jejich královnou. Jejich léčba je přitom relativně snadná. Nejčastěji se využívá kognitivně behaviorální terapie, při které dochází k postupné expozici obávané situaci. Během několika sezení se lze úzkostí zbavit tím, že se pacient postupně vystaví ohrožujícím situacím. Tak si opakovaně vyzkouší a zažije, že se mu v těchto situacích nemůže nic stát a úzkost postupně vymizí.