.....psychické nemoci a já.....

...Věřit lidem je ta největší chyba...

sebepoškozování a já

31. prosince 2017 v 11:06 | Mrtvá Duše |  i hate me
když jsem byla malé dítě...netušila jsem co je sebepoškozování ani sebevražda, ale jak čas plynul a máma mi to vysvětlila stejně jsem netušila, že se to začne někdy týkat mne. ve dvanácti letech to začalo...stálá šikana ve škole i doma a do toho neštastná láska... s nejlepší kamarádkou jsme si ve škole začali bodat kružítko do rukou... měli jsme deprese.. jen v té době to nikdo nevěděl... ona bvzla taky neštastně zamilovaná... no a jak plynul čas můj stav se zhoršoval... nakonec jsem se začala pálit cigaretami... a postupně i řezat vším co přišlo pod ruku... musela jsem víc a víc... čím více ve mne bylo psychické bolesti tím více mne to nutilo si ublížit... a kdybych v té době věděla kudz se jde na nuselský most tak bych tehdy skočila.. už od mého narození mne všichni nenáviděli... a nikdo nebyl schopen přesně říci proč.. jejich slova na to proč mne šikanují byla no já nevím prostě jsi divná... šikanovali mne a ani přesně nikdo z nich nevěděl proč... mlátili mne i psychická šikana.. už v té době jsem si procházela peklem, ale to jsem ještě nevěděla jaké peklo mne čeká... celý můj život byl a je peklo... už od narození se mi nálady střídali jako ponožky a nikdo nevěděl proč... vlastně na všechny mé psychické nemoci se postupně přišlo a přichází, ale už moc pozdě, že to nejde zlepšit... můj stav se jen zhoršuje... a díky mým nemocem mám zničený celý život... a prože lidé jsou mrdky, které mi ten život ještě se smíchem rádi ničí... ano jsem jiná než ostatní, ale sama nedokážu říci v čem.. čím více mám v sobě bolesti tím více si ublížím... v levé ruce už mám přeřezáno snad vše až na ty žíly... už ve dvanácti letech jsem se začala pokoušet o sebevraždu... nejprve jsem se snažila podřezat si žíly, ale ty žiletky nebyli dostatečně ostré.. tak jsem se pak snažila předávkovat léky... jenže to co by zabilo i vola se mnou nic neudělalo...tak jsem to začala vzdávat a byla na dně z toho, že se mi nedaří ani zabít.. v patnácti letech se mi skoro povedlo uškrtit palestinou už jsem měla úplně fialový obličej jenže máma nečekaně vtrhla do mého pokoje takže se to opět nepovedlo... byla jsem tak zoufalá, že se mi nedaří zemřít tak, že se můj stav hodně zhoršoval... pak z těžkých depresí jsem přestala jíst... pak to přešlo v myšlenku, že když budu hubená jako kost, že mne možná přestanou šikanovat... tak jsem přestala jíst a začala hubnout cvičením... přešlo to do anorexie, ale já nevěděla v té době co to je... tak jsem si pak řekla, že když nebudu jíst tak mé tělo nebude mít živiny a tak nenápadně postupně zemřu, ale to se taky nezdařilo..i když skoro jo... ale nakonec bohužel ne... pak v osmnácti jsem chtěla skočit ze skáli, ale mám schýzu z výšek takže jsem do nedokázala... ani nevíte jak je těžké třeba skočit pod vlak.. to tu bylo taky... v osmnácti jsem se po několika letech zase předávkovala tentokrát antidepresivy tak, že jsem skončila v ohrožení života v nemocnici na detoxu... a přístrojích kde jsem 36 hodin prospala... pak jsem se věšela na šále, ale utrhla se podemnou vitrína... pak v devatenácti jsem se znovu předávkovala léky antidepresiva ws vodkou a vínem takže jsem už tolikrát prošla smrtí, že to co by zabilo vola já prostě přežiju vše...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikdo | 26. ledna 2018 v 14:46 | Reagovat

Hrozný, mrzí mě co sis všechno zažila, ale bohužel s minulostí už nikdo nic neudělá. s tim poškozováním to chce každopádně přestat... přemyšlim jak ale nevim jak poradit, protože sama jsem k tomu nikdy nedošla.. ten strach co by na to říkali ostatní je větší.... ale když se dá odnaučit kouřit tak musí jít odnaučit i tohle....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama